Zámek Vimperk
Vysoko nad střechami domů i nad vyvýšeným náměstím a věžemi kostelů se vznáší vimperský zámek, hrdé panské hnízdo nad stísněným sídlištěm upracovaných měšťanů. On to vlastně není jen zámek, je to i hrad, a vlastně jakýsi propletenec hradu a zámku, umně a půvabně namíchaný v tomto koutě Šumavy staletími a lidským úsilím.
Někdy po polovině 13. století, za posledních Přemyslovců, tu vyrostl na dominantním návrší hrad jako předsunutý posel lidské přítomnosti na okraji liduprázdného pohraničního hvozdu, který se táhl desítky kilometrů na jih až k zemské hranici. Jeho zakladatelem byl s největší pravděpodobností zvíkovský purkrabí Purkart z Janovic, oblíbenec krále „železného a zlatého“ Přemysla Otakara II. Páni z Janovic si z tohoto hradu vybudovali do poloviny 14. století rozsáhlou doménu, která se dotkla až zemské hranice a na východě narazila na prachatické panství vyšehradské kapituly. V roce 1359 jim jí zvláštní listinou potvrdil císař Karel IV. Na sklonku 14. století Janovicové z Vimperka odcházejí a mezi novými majiteli se vyskytl i bohatý pražský patricij Rotlev. Jak vidno, již v době předhusitské se pražský kapitál snažil investovat na Šumavě. Potom se objevují Kaplířové ze Sulevic a tento přísně katolický rod zůstává ve Vimperku celé století. Významné století, v němž tito šlechtici převedli hrad a sídliště Vimperk i okolní krajinu bouřemi husitských válek, po boku Jiřího Poděbradského válčili s pasovskými biskupy a nakonec dosáhli v roce 1479 povýšení Vimperka na město. V témže roce také obehnali město hradbami a spojili je s opevněním hradu. Jako příbuzný Kaplířů na hradě v té době pobýval proslulý válečník Václav Vlček z Čenova. Na samém konci 15. století vystřídali Kaplíře Malovcové z Malovic a z Chýnova, rozvětvený jihočeský rod původem od Netolic, a v průběhu následujícího století se tu vystřídali oba nejslavnější rody s erbem růže - páni z Hradce a Rožmberkové. Za nich byl v letech 1530 - 1560 hrad rozšířen a přestavěn na renesanční zámek. Vrcholné období prožívalo i město pod hradem a vimperská větev slavné Zlaté stezky, která se pod ochranou pětilisté růže významem přiblížila starší a známější větvi prachatické; obě cílová města těchto větví byla totiž tehdy pod vládou Rožmberků. Po období vzestupu následovala katastrofa třicetileté války. Stále ještě novotou zářící vimperský zámek byl v roce 1619 dobyt a zpustošen stavovským vojskem a páni Novohradští z Kolovrat, kteří Vimperk v roce 1601 koupili od Petra Voka z Rožmberka, jej museli obnovit. Při té příležitosti zámek rozšířili o celé nové křídlo. Dnešní složitou podobu protáhlého komplexu, klesajícího po svahu zhruba ze západu na východ, získal potom vimperský zámek za následujících majitelů knížat z Eggenberka a ze Schwarzenberka v průběhu 18. a 19. století.
Původní hrad pánů z Janovic tvořil nepravidelný okrouhlý areál vymezený obvodovou hradbou. Její nejsnáze zranitelnou severní a východní stranu zpevňovala jedna čtverhranná a dvě polookrouhlé věžice, před kterými byl vyhlouben široký příkop. Na nejchráněnější západní straně se nad strmou skálou tyčila čtverhranná obytná věž, kterou dnes nazýváme podle zmíněného slavného válečníka Vlčkovou. V přízemí je sklenutá čtyřmi poli křížových kleneb na střední sloup a její patro je sklenuto valeně. Hrad doplňoval na jihovýchodě ještě gotický obdélný palác. Detailní podobu původního hradu však neznáme a zpřesňovat ji začaly až archeologické výzkumy v devadesátých letech 20. století. Z dnes dochovaných částí pochází ze 13. století nesporně pouze Vlčkova věž a nejspíše i obvodová hradba s věžicemi. I z toho však lze vimperský hrad zařadit do kontextu královských hradů s obvodovou zástavbou (např. Zvíkov), které stavěli poslední Přemyslovci i na jihu Čech. Purkart z Janovic ho tak mohl stavět nejen jako své soukromé sídlo, ale i jako výraz královských zájmů v této oblasti.
Původní hrad se tak ukrývá v dnešním Horním zámku kolem druhého nádvoří. Vstupuje se do něj branou s letopočtem 1622 pod vysokou věží. Nádvoří Horního zámku je ze tří stran uzavřeno budovami a nad arkádami proti vstupní bráně svědčí znak Jáchyma Novohradského z Kolovrat a letopočet 1624 o době rozhodující přestavby této části.
Větší změny tu byly provedeny ještě za knížete Adama Františka ze Schwarzenberka v letech 1728-1734. V traktu proti městu bylo z dlouhé klenuté chodby v prvním a druhém patře 8 pokojů, v přízemí 2 klenuté kůlny na vozy, a také velký, v roce 1730 malbami vyzdobený sál vedle bytu hejtmana byl rozdělen na pokoje. Malíř Josef Orient dostal v roce 1741 za malby k výzdobě těchto místností 290 zlatých a 30 krejcarů.
Kolovratský trakt na západní straně nádvoří Horního zámku spojuje se starším severním křídlem zámecká kaple sv. Josefa. Má oratoria a sakristii po obou stranách presbytáře a prostranný dřevěný chór. Oltáře i kazatelna jsou hrubá truhlářská práce pseudorománského slohu. Na oltáři sv. Anny lze na podstavci z roku 1731 spatřit dřevěnou sošku sv. Jana Nepomuckého s aliančním schwarzenbersko-lobkovickým znakem. V někdejší věži starého severního traktu se ještě skrývá malá stará kaple s křížovým klenutím.
Dnešní tvář však Horní zámek získal až po velkém požáru v roce 1857, kdy po zásahu blesku téměř celý vyhořel. Blesk zapálil 20. července střechu a ohnivý živel strávil postupně tři podlaží zámku, vstupní věž, kapli, divadlo i Vlčkovu věž. Stovky obyvatel Vimperka se snažily oheň uhasit, ale jejich úsilí bylo marné; poslední plameny zhasly až 27. července. Všechny nadzemní prostory byly požárem zasaženy a nedotčeny zůstaly jen sklepy. Schwarzenberkové Horní zámek v průběhu druhé poloviny 19. století znovu obnovili. Na vstupní věž nad bránu byly tehdy instalovány věžní hodiny.
V rozsáhlém původním předhradí, které se pozdějšími přestavbami stalo Dolním zámkem, provozovala vrchnost pivovar. V polovině 19. století jej přeměnili na byty a kanceláře pro zámecký personál a správu vimperského panství. Od této svažující se a protáhlé části zámku vybíhá po svahu směrem k městu renesanční křídlo s arkádami o dvou poschodích. V posledních letech se v působivém prostředí teras pod arkádami tohoto křídla pořádají různé společenské akce. Například v září roku 2000 tu končil slavnostním banketem pochod soumarské karavany, která po téměř třech staletích poprvé prošla trasu vimperské větve Zlaté stezky od jejího oddělení od prachatické větve u Waldkirchenu až do cílového města pod zámkem.
V současné době jsou v Horním zámku výstavní prostory a depozitáře místního muzea, které spadá pod Národní park Šumava. Od devadesátých let 20. století se v areálu zámku provádějí úpravy, ale v ohromném a členitém objektu nejsou jejich výsledky příliš patrné. Zámek potřebuje rozsáhlou rekonstrukci a po ní nějaké trvalejší, nejlépe společensko-kulturní využití, které by staré panské sídlo znovu naplnilo životem. Vimperku by se tak vrátila jeho historická celistvost, neboť po podzámčí by ožil i zámek.
Zámek 20, Vimperk, tel.: +420 388 411 506