Železnorudsko
Železnorudsko je ideální místo pro aktivní odpočinek, ale své si tu najdou i milovníci klidnější dovolené díky krásné a pestré přírodě a na bavorské straně i úplné turistické infrastruktuře.
Oblast je vhodná pro cykloturisty a díky velkému převýšení než v ostatních částech Šumavy také pro vrcholové cyklisty, v zimní sezóně jsou tu ideální podmínky pro sjezdové lyžování (Špičák, Pancíř, na bavorské straně nejvyšší hora Šumavy Velký Javor) i běh na lyžích (více než 100 km upravených tratí).
Oblast Železnorudska zahrnuje Železnou Rudu, Bavorskou Rudu s nejvyšším vrcholem Šumavy Velký Javor (Gross Arber 1456 m n.m.), Královský hvozd s vrcholy Velký a Malý Ostrý (1293 m n.m. a 1266 m n.m.) a známější Špičák (1202 m n.m.), vodopád Bílá Strž, Černé a Čertovo jezero a Pancíř (1214 m n.m.), Prášilské jezero s přilehlým vrchem Poledník (1315 m n.m.). V oblasti Železnorudska se nachází sedm z osmi šumavských ledovcových jezer (Černé, Čertovo, Prášilské jezero, Jezero Laka na české straně, Velké a Malé Javorské jezero a Roklanské jezero na německé straně, pouze Plešné jezero, které leží nedaleko přehradní nádrže Lipno).
Obce a historie
Železná Ruda (754 m n.m.)
Je nejznámějším a nejnavštěvovanějším turistickým a lyžařským centrem Železnorudska a zároveň celé Šumavy. Nachází se na samém okraji Národního parku Šumava, v údolí říčky Řezné pod jihovýchodními svahy hory Špičák a Pancíř (1214 m n.m.), v těsné blízkosti německé Bavorské Železné Rudy (Bayerisch Eisenstein).
Kořeny města sahají do počátků 16. století, kdy začala na obchodní stezce vedoucí z Řezna (Regensburg) přes Klatovy až do Prahy vznikat - původně hornická – osada, jejíž velikost brzy dosáhla počtu 500 obyvatel. Díky bohatým nalezištím železné rudy (podle které dostala osada své jméno) se zde dařilo mnoha řemeslům – od dřevorubců, přes uhlíře a tesaře, až po kolomazníky a drobné řemeslníky pracující s kovem. Až do dob Marie Terezie, kdy byla stanovena definitivní hranice, byly mezi Čechy a Bavorskem vedeny táhlé spory o toto bohaté území.
Koncem 17. století se ovšem vyčerpaly zásoby železné rudy a nastala „doba skleněná“, kdy si hrabě Jindřich Nothaft z Wernecku roku 1624 vyžádal povolení k zakládání skláren a osad. Horníci, kteří ještě nedávno těžili rudu, se přeorientovali na lámání křemene (potřebného pro výrobu skla) v povrchových dolech a v okolí osady začala vznikat celá řada nových sklářských hutí, např. v Debrníku, Ferdinandovském údolí, na Hofmankách, v Gerlově Huti, na Starém Brunstu, pod Čertovým jezerem, na Hůrce, na Zadních Šmauzích a v Alžbětíně, díky nimž byla Železná Ruda v 18. století povýšena na městečko. Ve světě nejvíce proslula sklárna v Alžbětíně z roku 1841. Na konci 19. století byla vybudována železniční trať vedoucí mezi Plzní a bavorským Deggendorfem, na níž vznikl v letech 1874-77 nejdelší tunel v tehdejším Rakousku-Uhersku. Tunel dlouhý 1747 metrů vede pod Špičáckým sedlem mezi zastávkami Brčálník a Špičák, dodnes je to nejdelší tunel svého druhu v České Republice.
Hlavní dominantou města je neobvyklý kostel Panny Marie Pomocné z hvězdy postavený na půdorysu šesticípé hvězdy se dvěma cibulovými báněmi s hvězdičkou. Stavba ve stylu baroka byla dokončena roku 1732 a menší báň byla přistavěna roku 1777. Střech je krytá šindelem a obtížný krov zhotovil tesař Matyáš Lehner. Uvnitř kostela naleznete mariánský oltářní obraz, který je jednou ze dvou kopií obrazu Madony s dítětem od Lucase Cranacha. Mimo jiné je zde pět postranních oltářů, křtitelnice ze Šumavské žuly, lustr ze Šumavského skla a náhrobní epitafní desky z Kehlheimského mramoru s erby členů rodu Hafenbrädlů.
Zajímavým objektem je vila sklářského rodu Abele z roku 1877, kde se v současnosti nachází Muzeum Šumavy Železná Ruda. Ve vile jsou umístěny portréty rodu Abele, expozice hamernictví, sklářského nářadí a skla z 19. století a z 1. poloviny století dvacátého. K nejvzácnějším patří číšky z čirého broušeného skla, zdobené lazurami a řezáním.
Nejstarší dochovanou stavbou v Železné Rudě je zámeček, postaven v roce 1706 jako letní sídlo hrabat Nothaftů, kteří sem jezdili na lovecké výpravy. V té době se tu hojně vyskytovala vysoká zvěř, tetřevi a tetřívci, ale i velké šelmy jako medvěd, vlk nebo rys, krajem táhly i losi. Za první republiky tu sídlila Správa státních lesů, pak zámeček chátral. Dnes je opraven a najdete zde muzeum s expozicí historických motocyklů s unikátními kusy, spousty loutek a roztodivných pohádkových postav a hodinářskou dílnu.
Další památkou je nad městem nově zrekonstruovaná křížová cesta s kaplí sv. Anny nebo kaple sv. Antonína a sv. Barbory pod železniční zastávkou Železná Ruda - město, při silnici směrem na Špičák. V okolí a na stěnách kapličky byla upevňována tzv. "umrlčí prkna", což byl obyčej typický pro Šumavu. Tato prkna, sloužila namísto rakve k uložení zemřelých a k jejich přenesení do hrobu. Poté byla prkna ozdobena obvykle třemi křížky, zlomenou svící, jménem zemřelého a umístěna do míst, kam dotyčný rád chodíval, nebo na rozcestí, k božím mukám, či kapličkám, jako výraz úcty k památce zemřelého.
Zajímavostí je společné česko-bavorské nádraží, které je přesně ve středu budovy i kolejiště rozděleno státní hranicí. Po roce 1948 byla celá oblast i s nádražím veřejnosti nepřístupná, dne 3. září 1953 byl zrušen železniční přechod Železná Ruda – Alžbětín a nádraží přeťaly zátarasy železné opony. Až 1. června 1991 byla česká zrekonstruovaná část znovu otevřena.
Špičák
je vesnice ležící 2 km severně od Železné Rudy a zároveň díky lyžařskému areálu nejznámější vrchol Královského hvozdu (1205 m n.m.). Sportovní areál Špičák nabízí pět sjezdovek a dvě cvičné louky s dětským lyžařským hřištěm, pro snowboardisty je v dolní části sjezdovky vybudován snowpark. Přepravu lyžařů zajišťuje čtyřmístná sedačková lanovka a dalších osm vleků. Areál je vhodný pro začátečníky, rodiny s dětmi i velmi zdatné lyžaře.
Hojsova Stráž (890 m n.m.)
je dalším významným turistickým a rekreačním střediskem Železnorudska ležícím 10 km severně od Železné Rudy pod vrchem Můstek (1234 m n.m.). V obci se nachází kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie, postavený v letech 1824-26 na místě původní kaple z roku 1761. Kostel je zvláštní svým šindelovým pokrytím a uvnitř naleznete oltář z původní kaple vytvořený mistrem Jakubem Brandtem.
Bavorská Železná Ruda (Bayerisch Eisenstein)
je městečko ležící přímo na hranicích s Německem pod Velkým Javorem – největším lyžařským střediskem Šumavy. První zmínka pochází z roku 1569, kdy byla obec součástí českého království. Až roku 1764 na základě bavorsko-české smlouvy byla vrácena Bavorsku, a tehdy stanovená hranice je platná dodnes. V roce 1691 zde vznikla první sklárna, která dala základ tradičnímu šumavskému řemeslu - sklářství.
V areálu česko-bavorského nádraží nalezneme informační centrum NP a CHKO Šumava a Národního parku Bavorský les, kousek od nádraží stojí za zhlédnutí železniční muzeum a v centru městečka kostel z roku 1909 zasvěcený českému světci Janu Nepomuckému.
Královský hvozd je geomorfologický okrsek a severozápadní výběžek Železnorudské hornatiny mezi Železnou Rudou a Nýrskem. Jedná se o výrazný horský hřbet na česko-bavorských hranicích zvedající se nad údolím Úhlavy, které jej na východě odděluje od Pancířského hřbetu. Svým geologickým složením je odlišný od okolních hřebenů. Nejvyšší hory jsou Jezerní hora (1343 m n.m.), Svaroh (1333 m n.m.), Ostrý (1293 m n.m.), Velký Kokrháč (1229 m n.m.) a Špičák (1202 m n.m.).V oblasti se nachází řada turistických zajímavostí jako vodopád Bílá Strž, Černé a Čertovo jezero a další.
V historickém smyslu představoval Královský hvozd právně samostatné pohraniční území při česko-bavorské hranici, sahající od Svaté Kateřiny na západě až po Stodůlecko a Stašsko při hranici českého státu s Pasovským biskupstvím (poblíž pramene Vltavy) na východě. Území bylo definitivně připojeno k Českému království za vlády Přemysla Otakara II.
Během 30tileté války bylo královácké území dáno do zástavy a zpět už nikdy nevyplaceno, území přešlo pod panství prášilské a bystřické, ale přesto si uchovalo svá práva a privilegia (mimo jiné svobodná volba rychtáře).
Od roku 1848 po zrušení poddanství příslušelo královácké území ke třem c.k. okresním soudům v Nýrsku, Sušici a v Kašperských Horách. Oblast obývali tzv. Králováci, což byli šumavští osadníci převážně německé národnosti, kteří od 12. století střežili hranici, zemské stezky a zlaté doly, věnovali se také těžbě dřeva a pastevectví. Byli svobodní, podřízeni jen českému králi (od toho název král - králováci), který jim udělil četné výhody (právo lovu, mýcení stromů, vaření piva), aby podpořil osídlení v těchto odlehlých končinách. Králováci díky možnosti svobodně vlastnit pozemky většinou obývali uzavřené dvorce, opatřené i domácí kaplí. Do dnešní doby se zachoval královácký dvorec z 18. století na Antýglu, se skupinou roubených a zděných stavení se šindelovými střechami a kapličkou se zvoničkou.
Přírodní památky
Bílá strž je Národní přírodní rezervace v oblasti Královského hvozdu, která chrání zbytky původního horského lesa a má pralesní charakter. Nejstarší porosty jsou 240-220 let staré a tvoří je smrky, jedle a jeřáby a občas buky. Na středním toku Bílého potoka v nadmořské výšce 940 metrů 4 km od Hojsovy Stráže se nachází stejnojmenný nejvyšší šumavský vodopád na české straně Bílá strž. Jeho celková výška je 13 metrů, výška nejvyššího stupně 7 metrů, jde o kaskádovitý vodopád. Bílá strž je přístupná po červeně značené turistické stezce, která vede kolem Čertova jezera a Černého jezera a prochází severní částí Národní přírodní rezervace Bílá Strž. Z ní odbočuje dřevěný chodník sestupující k vyhlídkové terase nad vodopádem (přímo k vodopádu sestup není možný). Výchozími místy k vodopádu jsou Špičácké sedlo nad Železnou Rudou, Hojsova Stráž a Hamry.
Nejznámější ledovcová jezera na Šumavě Černé a Čertovo leží uvnitř Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero (175 ha), která vznikla v roce 1933, ale ochrana jezera začala již roku 1911 za majitele tohoto panství knížete Hohenzollerna. Mezi jezery Černé a Čertovo probíhá hlavní evropské rozvodí, zatímco vody z Černého jezera odtékají do Vltavy a Labe a pak do Severního moře, vody z Čertova jezera jako jediného na Šumavě míří do Dunaje a do Černého moře.
Černé jezero je největší ledovcové přírodní jezero na Šumavě (celkem je jich osm, pět na české a tři na německé straně) a zároveň v České Republice. Jméno dostala jezero po zdánlivě černé barvě vody, kterou vytvářejí svým stínem okolní stromy. Nachází se v nadmořské výšce 1008 m, 6 km severozápadně od Železné Rudy pod severním svahem Jezerní hory, která tvoří nad jezerem 320 metrů vysokou Jezerní stěnu. Rozloha jezera je 18,43 ha, max. hloubka 40,6 m a vzdálenost od Jezerní stěny po hráz 800 m. Kamenité dno je pokryto až 9 metrů vysokým pylovým kalem z okolních jehličnanů ukládaných po statisíce let.
Hráz je zpevněná a hluboko pod hrází, v údolí Úhlavy, byla postavena v letech 1929-30 první přečerpávací elektrárna, dnes technická památka. V jezeře se nacházejí vzácné druhy bezobratlých živočichů a rostlin. Tajemné místo inspirovalo mnoho českých umělců (Jana Nerudu, Antonína Heyduka, Antonína Dvořáka, Jaroslava Vrchlického) i Státní bezpečnost, která tady roku 1964 zinscenovala scénu s vylovením tajných dokumentů ze 2. světové války.
K jezeru se dostaneme od Špičáckého sedla z parkoviště asfaltovou cestou po žluté značce (3,5 km) nebo náročnější trasou ze Špičáku po žluté značce k Čertovu jezeru a pak po červené značce strmým klesání a stoupáním k Černému jezeru (5 km).
Čertovo jezero je druhé největší ledovcové jezero na Šumavě a nachází se 2,5 km od Černého jezera na jihovýchodním svahu Jezerní hory (1343 m n.m.). Jezero má rozlohu 10,33 ha, max. hloubka 36 m, leží v nadmořské výšce 1030 m a napájeno je dvěma malými potoky. Jezero je opředeno mnoha legendami, podle pověsti je utopen čert s kamenem na ocase uvázaným od dívky, kterou chtěl odnést od pekla. Dodnes se prý z jezera vynořují prapodivné postavy a skřeti. K jezeru lze dojít po žluté značce ze Špičáku (3,5 km) nebo po modré ze Železné Rudy a u pomníčku malíře Adolfa Kašpara po červené (celkem 5,5 km).
Jezero Laka je se svojí nadmořskou výškou 1096m nejvýše položeným a zároveň i nejmenším ledovcovým jezerem na Šumavě. Leží pod horou Plesná 11 km jihovýchodním směrem od Železné Rudy. Plocha je jezera je 2,23 ha a maximální hloubka 3,9 m. Romantický ráz mu dodávají plovoucí rašelinové ostrůvky a zarůstající vegetace, které pomalu mění jezero v rašelinový močál. Voda z jezera je odváděna do říčky Křemelné. K jezeru lze dojít po modré turistické značce z parkoviště v Nové Hůrce (5,5 km), nebo ze Železné Rudy po zelené značce na Debrník, z níž po 1 km odbočíme na červeně značenou trasu až k jezeru (cca. 11 km).
Malé Javorské jezero – Kleiner Arbersee je ledovcové jezero ležící na severním svahu Malého Javoru ve výšce 918 m n.m. Plocha je 6,36 ha, max. hloubka 12 m, voda je odváděna Jezerním potokem do řeky Bílá Řezná (Weissen Regen). Na jezeře najdete unikátní pohyblivé rašelinové ostrůvky silné 1,5 až 3,5 metrů, na kterých rostou až 60tileté smrky. Okolo jezera vede velice zajímavá naučná stezka trvající cca ¾ hodiny. Jezero je nejlépe přístupné ze střediska Brennens (2,5 km), k němuž dojedete z Bavorské Rudy.
Velké Javorské jezero – Grosser Arbersee je další ze 8 šumavských ledovcových jezer ležící na jihovýchodním svahu Velkého Javoru ve výšce 934 m n.m., rozloha je 7,2 ha, max. hloubka 16 m. Nad jezerem se tyčí 360 m vysoká jezerní stěna. V jezeře se nacházejí rašelinové plovoucí ostrůvky, které jsou však na rozdíl od Malého Javorského jezera spojeny se břehem, největší z nich má rozlohu 1,4 ha. V těsné blízkosti jezera stojí restaurace, půjčovna loděk, prodejna suvenýrů a pohádkový les. Procházka kolem celého jezera trvá cca 1 hodinu. Jezero je velice dobře přístupné přímo ze silnice z Bavorské Rudy na Brennens a pak na Bodenmais nebo na silnici Bavorská Ruda – Zwiesel v Regenhutte odbočit na Velké Javorské jezero.
Velký Javor - Grosser Arber (1456 m n.m.) je nejvyšší hora Šumavy ležící v Bavorsku 5 km západně od Bavorské Železné Rudy a je nejvyhledávanějším turistickým cílem Bavorského lesa. Její vrchol tvoří skupina čtyř skal: Großer Arber, Bernstein, Richard Wagner-Spitze a Ostspitze. V blízkosti hlavního vrcholu jsou dvě kruhové věže (televizní vysílač, radarová a meteorologická stanice) a kaple sv. Bartoloměje z roku 1956 a naskýtá se odtud dokonalý kruhový výhled na mnoho vrcholů Bavorského lesa i Šumavy a dvě ledovcová jezera - Velké a Malé Javorské (Großer und Kleiner Arbersee). Překrásné a dobře schůdné okružní turistické trasy nabízejí kilometry příjemného putování od jednoho vyhlídkového bodu k druhému. Vrchol se nachází nad klimatickou hranicí lesa, kosodřeviny tady tvoří rozsáhlé porosty, rostou zde vzácné druhy rostlin dochované z doby ledové tzv. ledovcové relikty.
Velký Javor je rájem lyžařů díky modernímu sjezdařskému areálu Velký Javor – Arber Skigebiet. K dispozici je několik sjezdových tratí všech stupňů obtížnosti, černé a červené sjezdovky mají homologaci FIS a jsou zde pořádány mezinárodní závody - Světový pohár v alpském lyžování. Pro dopravu lyžařů slouží šestimístná kabinková lanovka, dvě šestimístné sedačkové lanovky a tři vleky. K dispozici je dětský lyžařský areál, saňkařské dráhy, funpark a v létě dětské hřiště, občerstvit se lze po celé délce sjezdovek, u malých občerstvení i ve větších restauracích s terasou.
Ostrý – Osser je hora ležící na hranici Německa a Čech v oblasti Královského hvozdu. Jedná se o výrazný dvojvrcholový suk, který si podle siluety vysloužil přezdívku Prsa matky boží. Vrchol Velkého Ostrého – Grosser Osser (1293 m n.m.) protíná státní hranice a západněji na bavorské straně leží Malý Ostrý – Kleiner Osser (1266 m n.m.). Nejvyšší vrchol je na německé straně hranice, takže na českém území je nejvyšší bod 1280 m. Mezi vrcholy je sedlo, kde je postavena kaple se zvoničkou. Na vrcholu Velkého Ostrého se nachází turistická chata (Osserschutzhütte Haus Willmann) z roku 1897. Je odtud nádherný výhled jak na českou tak i na německou stranu Šumavy. Krajinou a legendou o zázračném střelci, který jako myslivec žil v 17. století u sedla Ostrého, se nechal inspirovat hudební skladatel Richard Mario Weber při psaní opery Čarostřelec.
Ostrý je přístupný z české strany
- po modré značce z Hojsovy Stráže (12km) nebo ze železniční stanice Hamry – Hojsova Stráž (9,5 km).
- ze Špičáckého sedla po žluté značce, ze které po 3,5 km u Černého jezera odbočíte na červenou značku, po 5,5 km dojdete na rozcestí Stateček pod Ostrým, následuje 2,5 km stoupání na vrchol (celkem 11,5 km).
- ze Železné Rudy po červené značce okolo Čertova a Černého jezera (16 km)
- Výchozími body pro nádherné výstupy z německé strany jsou z Lohbergu, Silbersbachu, Lamu a Lambachu.
Pancíř (1214 m n.m.) je hora v Pancířském hřbetu 5 km od Železné Rudy, a ač není nejvyšší, dostal po ní hřbet název. Nejvyšší horou je Můstek (1234 m n.m.). Pancíř leží na hlavním evropském rozvodí a pramení pod ním tři významné řeky - na západě Úhlava, na jihovýchodě Řezná a na severu Křemelná, jeden ze zdrojů Otavy. Na východních a severovýchodních svazích se rozprostírá přírodní rezervace Prameniště tvořená především rašeliništi.
Na vrcholu Pancíře byla již roku 1880 vybudována první rozhledna, jednalo se o jednoduchou konstrukci z několika trámů, nesloužila však dlouho. Současnou chatu s rozhlednou nechal vybudovat Klub československých turistů v roce 1923. Chata byla pojmenována po Jaroslavu Mattušovi, který byl propagátorem šumavské turistiky. Dnes je nazývána Horská chata Pancíř. Rozhledna je vysoká 18 m se 68 schody a je veřejnosti přístupná.
Na Pancíř se nejpohodlněji dostanete ze Špičáku (vesnice nad Železnou Rudou) visutou sedačkovou lanovkou. Lanovka má dva úseky: dolní úsek Špičák (858 m n.m.) – Hoffmanovy boudy (1085 m n.m.) a horní úsek Hoffmanovy boudy – Pancíř (1206 m n.m.) a byla uvedena do provozu v roce 1970. Pěšky na vrchol lze dojít od Sportovního areálu Špičák po zelené a dále po červené (3 km) nebo ze Špičáckého sedla po červené (3 km) nebo ze Železné Rudy a z Hofmanek po modré (2+2 km).
Poledník (1315 m n.m.) je hora ležící na Kvildských pláních 4,5 km jižně od obce Prášily a je též nazývána Polední hora. Na konci 60. let 20. století byl na vrcholu postaven vojenský objekt s betonovou věží, který byl velmi přísně střežen a utajován a sloužil k protivzdušné obraně státu. V té době nebylo přístupné ani Prášilské jezero, které je v blízkosti. Často se toto místo nenacházelo ani na mapách.
V roce 1998 byla otevřena rozhledna, která vznikla z někdejší radarové věže, měří 37 metrů, vede na ní 227 schodů a zůstala jí typická podoba se třemi půlkruhovými patry v horní polovině a je jedním z nejnavštěvovanějších míst Národního parku Šumava. Z věže je jedinečný výhled na celou centrální Šumavu a Bavorský les a za ideálního počasí i Alpy. Rozhledna je otevřena pouze v letní sezóně a nejlepší přístup je po červené turistické značce z Prášil (8,5 km), kde je povolen vjezd cyklistům i lyžařům. V letní sezoně je možné dostat se po zelené a červené turistické značce z Frantlova mostu přes Poledník na Javoří Pilu, cesta však prochází 1. zónou národního parku a je po většinu roku (mimo období 1. 7. až 30. 9.) uzavřena.
Od roku 2009 je na Poledníku otevřena nová, tzv. zážitková trasa. Je dlouhá 700 m a vede polomem, který způsobil v lednu 2007 orkán Kyrill. Zajímavá, originálně řešená trasa (jejím autorem je David Poláček ze správy NP Šumava) umožňuje návštěvníkům dojít až do centra několika hektarového polomu.
Prášilské jezero je další šumavské ledovcové jezero vzdálené 5 km od obce Prášily v nadmořské výšce 1080 m. Má rozlohu 3,7 ha, max. hloubka je 15 m, hráz 9 m vysoká je tvořena valem se žulových kamenů. Na hrázi je kamenný pomník studenta O. Kareise, který zde utonul v roce 1927. Voda z jezera odtéká Jezerním potokem do řeky Křemelné. Nad jezerem se vypíná hora Poledník, na níž byla v roce 1998 veřejnosti zpřístupněna rozhledna. K jezeru vede pohodlná cesta z obce Prášily.
Naučná stezka Úhlavským luhem zpřístupňuje přírodní partie na pravém břehu řeky Úhlavy, vede skrz Přírodní rezervaci Úhlavský vrch vyhlášenou v roce 2003. Nenáročná 4 km dlouhá trasa pouze pro pěší začíná v Hamrech u Kollerova kostela, má 5 zastavení a seznamuje nás s řekou Úhlavou, s rezervací, kterou tvoří samovolně vzniklé lesy v dříve zemědělsky obdělávané nivě Úhlavy nad nýrskou přehradní nádrží. Najdeme zde informace o chráněných rostlinách a živočiších a také o osidlování tohoto území.
Národní park Bavorský les - Nationalpark Bayerischer Wald byl vyhlášen v roce 1970 a po svém rozšíření v roce 1997 má rozlohu 24 250 ha. Rozkládá se v oblasti mezi Roklanem, Luzným přes Falkenstein až k Bavorské Železné Rudě a spolu s Národním parkem Šumava, se kterým na severu a východě sousedí, tvoří jeden z největších (932,8 km²) národních parků Střední Evropy. Oblast NP je zcela vyloučena z hospodářského využívání a pohyb uvnitř parku je možný výhradně po vyznačených cestách. Značná část plochy parku byla ponechána jako přírodní laboratoř vývoje lesa, kde člověk do vývoje lesních společenstvech přímo nezasahuje. Více než 90% plochy NP pokrývá les - především horský smíšený smrkovo-bukovo-jedlový les a také rašelinné a podmáčené smrčiny, zbylou část tvoří kamenná moře, skalní hradby či horské pastviny.
V parku je vytvořeno přes 300 km dobře značených turistických tras a 200 km tras cyklistických. Podél turistických a cyklistických stezek jsou informační tabule, přístřešky, lavičky, místa k odpočinku a odpadkové koše. V zimním období je většina značených stezek uzavřena, ale park je přesto přístupný díky husté síti dobře udržovaných lyžařských stop. Výchozí body pro turistické cíle jsou dostupné autem, po obvodu i uvnitř parku jsou vybudována parkoviště.
Druhým nejvyšším vrcholem Šumavy a nejvyšším vrcholem Národního parku Bavorský les je Roklan - Grosser Rachel (1453 m n.m.), nachází se v centrální části německé části pohoří nedaleko českých hranic jihovýchodně od Modravy. Na jižní straně je za dobré viditelnosti možné pozorovat panorama severních vrcholů Alp, na východě je dobře viditelný vrch Poledník, hrad Kašperk, Antýgl, masív Boubína, vrchol Bobíku a především komplex Modravských slatí, nepřístupného území, na něž se z vrcholu naskýtá úchvatný pohled. Na severovýchodě je vidět Rokytská slať, východně pak mezi soušemi vystupují zelená klečová pole Novohuťských močálů.
Na vrchol vede několik nenáročných výstupů, z parkoviště pod Roklanem – Obere Frauenau (45 min.), z městečka Frauenau (3,5 hod.) a ze železniční zastávky Klingenbrun (2 hod.) Na jihovýchodním svahu Velkého Roklanu se nachází Roklanské jezero (Rachelsee), jehož okolí má charakter pralesa. Rozloha je 5,7 ha, max. hloubka 14 m a leží ve výšce 1071 m n.m. Voda jezera je hnědá a neobsahuje žádnou vegetaci. Ve stěně nad jezerem stojí dřevěná Roklanská kaplička (Rachelkapelle) odkud je hezký výhled na jezero .
Historické památky
Prenet je dnes již téměř zaniklá osada patřící k Hojsově Stráži. První písemná zpráva o osídlení pochází z roku 1040, postupem let vznikala osada, která sloužila jako odpočívadlo na obchodní cestě zvané Zwieselská nebo také horní cesta. Roku 1408 zde nechali pánové z Reisemberku vybudovat kaplí sv. Kunhuty a dům pro celníka. V letech 1684 – 1687 byla kaple svaté Kunhuty nově opravena a byl v ní zhotoven nový barokní oltář, který je po nedávném restaurování spolu s oltářním obrazem svaté Kunhuty v kapli k vidění. Pod kaplí se nachází studánka s údajně léčivou vodou.
Hrad Kašperk leží na severozápadním výběžku hory Žďánov v nadmořské výšce 886 m 3 km severně od Kašperských hor. Gotický hrad nechal v roce 1356 vybudovat český král a římský císař Karel IV. Vznikl tak rozsáhlý hradní areál, který měl za úkol chránit zlaté doly, bránit hranici se sousedním Bavorskem a zajišťovat bezpečnost na obchodní zemské cestě tzv. Zlaté stezce. Hrad byl neustále zastavován jako léno různým držitelům a v roce 1617 byl ve špatném stavebním stavu se zbytkem panství prodán městu Kašperské hory, které o něj nepečovalo stejně jako předchozí majitelé, až byl zcela zbořen a rozebrán. Nový zájem o romantickou zříceninu nastal až v 19. stol, kdy byl postupně opravován. Po mnoha rekonstrukcích je dnes hrad přístupný přes celou letní sezónu a o vánočních svátcích. Hrad nabízí dva prohlídkové okruhy a speciální prohlídku pro děti. Na protějším kopci jsou vidět ruiny Pustého hrádku, který byl v 15. stol. vystaven na lepší obranu hradu Kašperk.
Hrad a zámek Klenová se nachází na vrchu nad řekou Úhlavou 13 km jihozápadně od Klatov 2 km od obce Janovice nad Úhlavou. Naleznete zde zříceninu hradu Klenová, přilehlý zámek Klenová z 19. stol a další stavby patřící k podhradí. První zmínka pochází z roku 1287, kdy se hrad nacházel na obchodní stezce z Čech do Bavorska. Ve 14. a 15. století vznikl palác a z 16. století pochází renesanční křídlo. Roku 1564 se zde narodil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic český spisovatel, šlechtic, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník. Od 17. století hrad chátrá až doby, kdy se vlastníkem v roce 1832 stal hrabě Eduard Stadion, který nechal ve zřícenině opravit vyhlídkovou terasu a velkou hranolovou věž a ke středověkému hradu přistavit novogotický zámek a komplex dalších obytných a hospodářských budov (sýpka, vila, kaple sv. Felixe, statek).
V současnosti je volně přístupná zřícenina hradu s nádherným výhledem na Šumavu, v přízemí zámku je stálá expozice z historie zámku, české výtvarné umění 20. stol. a dílo Vilmy Vrbové – Kotrbové (majitelky zámku do roku 1951). V prvním patře zámku a sýpce najdete výstavu umění 20. století. Nádvoří a okolí hradu tvoří galerii moderních plastik pod širým nebem.
